Po dlouhé pauze tu máme rozhovor. Tentokrát představujeme hráče, který k nám zamířil již před jarní sezónou 2015 na přestup z Trutnova, ač řadu let bydlí v Olomouci a v našem kraji hrál za několik jiných klubů. Tento hráč ihned zapadl svojí osobností do kabiny, na hřišti pak patří k tahounům béčka a zároveň výbornými výkony podporuje i „A“ tým. Představujeme Honzu Pejřimovského (na fotografii vpravo).
Pejřo, sděl nám taková základní fakta. Kolik je ti let, odkud pocházíš, jak jsi se dostal do Olomouce, škola, práce, prostě tvůj osobní život…
Do Olomouce jsem se dostal z východočeského Trutnova poprvé před 15-ti lety vlakem po dvou přestupech v Hradci Králové a Pardubicích. Podařily se mi přijímací zkoušky na Fakultu tělesné kultury, konkrétně obor Rekreologie. V Olomouci jsem si během studií našel přítelkyni, založil rodinu a v současné době funguji v managementu místního centra sportu a zdraví OMEGA. Stal jsem se tak úspěšně zdejší „naplaveninou“ a příští víkend bych rád oslavil své 35. narozeniny výhrou v důležitém zápase na horké půdě Hodolan.
Jak trávíš své volné chvíle mimo fotbal?
Volné chvíle mimo fotbal trávím většinou v práci a zbývající energii se snažím věnovat své tříleté dcerce.
Kdy jak kde jsi začal s fotbalem, jakými oddíly a kluby jsi prošel?
S fotbalem jsem začínal v rodném Trutnově a za 30 let jsem vystřídal odpovídající množství oddílů. Kromě 1. a 2. nejvyšší ligy jsem si zahrál více či méně ve všech soutěžích. Rád vzpomínám mimo jiné na působení v Kralicích na Hané nebo Majetíně, kde byla skvělá parta spoluhráčů a rozuměli jsme si hodně i mimo hřiště.
Jak si se dostal ke slavonínskému dresu?
Slavonín mi doporučil David Holly, se kterým jsme plánovali společně si zahrát v jednom týmu. To se nám zatím moc nevyplnilo. Jsem ale moc rád, že jsem si za svoji „poslední štaci“ vybral právě Slavonín.
Můžeš se pochlubit nějakými dosavadními úspěchy?
Jsem poměrně mladý hráč. Věřím, že ty největší fotbalové úspěchy mám stále před sebou a moc se na ně těším 🙂
Vzpomeneš si na nějaký nejsilnější fotbalový zážitek z tvého působení na hřišti?
Jeden z nejsilnějších fotbalových zážitků se mi přihodil paradoxně na hřišti pro fotbal americký během mého ročního studia na univerzitě v USA. Tamní univerzitní tým amerického fotbalu, na jehož zápasy chodí i 10 000 diváků, hledal hráče na pozici „kickera“. Trenérovi se nějak doneslo, že ten hubený bílý chlapec z Evropy umí docela přesně a daleko kopat do míče. Testy jsem prošel, trenéry nadchl, administrativní šiml byl ovšem proti kvůli mému statusu mezinárodního studenta. Za tým, který to daný rok dotáhl až do celostátního finále přenášeného na televizním kanále ESPN, jsem tedy nastoupit nakonec nemohl. Svých amerických 15 minut slávy jsem si ovšem užil a nejednou mi to pomohlo i na barech tamních studentských podniků.
Který post v sestavě máš nejraději?
Vždycky mě to táhlo směrem dopředu, takže oblíbeným postem v sestavě byl pro mě dlouhou dobu podhrotový útočník. S přibývajícím věkem se přirozeně posouvám v sestavě směrem dozadu a zjišťuji, že to má také své výhody. Nemám rád post na lavičce druhé místo zleva vedle bidonů s pitím.
Co bys řekl o slavonínském týmu za těch 9 měsíců, které tu hraješ – spoluhráči, áčko, béčko, kolektiv, areál, apod.? Jak se u nás cítíš?
S prostředím ve Slavoníně jsem maximálně spokojený. Podmínky a zázemí jsou na vysoké úrovni. Není moc amatérských týmů, které se mohou pochlubit trenérem s profi licencí a ligovými zkušenostmi? Pan trenér Kouřil dává všemu ten správný řád, na který byl v minulosti zvyklý a díky tomu jsou kvalitní a zároveň zábavné i samotné tréninky, což dokazuje vysoká účast na nich. Sešel se tu dobrý kolektiv kdy A-tým dobře kooperuje s B-týmem. Nepocítil jsem zatím žádnou nepříjemnou rivalitu mezi „áčkem a béčkem“, jako jsem to zažil například v jiných klubech, což je pozitivní. Kluci se navzájem podporují, fandí si a přejí si to nejlepší. I díky aktuálnímu postavení obou týmů v tabulce vládne ve Slavoníně pozitivní atmosféra.
Jaké máš fotbalové i ostatní plány a cíle do budoucna?
Nejbližším fotbalovým cílem je letošní postup s A-týmem i B-týmem o soutěž výš, kam oba týmy bezpochyby patří. Protože jsem si letos pořídil už asi třetí „poslední pár kopaček“, přál bych si, aby mě fotbal co nejdéle bavil a už co nejméně bolel.
A na závěr sděl našim čtenářům něco, co by je mohlo zajímat a redakci nenapadlo takovou otázku položit…Čtenáře by zajisté mohlo zajímat, co přesně se zpívá v kabině Slavonína v druhé polovině oslavného vítězného chorálu po vypnutí mikrofonu, který přenáší libé tóny do éteru místní Sportarény. Snad nic tajného neprozradím, když naznačím, že se jedná o prostý text se zvířecí tématikou… 🙂
[tb_player id=“2971″ season=“0″]